Comics: Sin City - válečníci z města hříchu
Prohnilé město, které se hemží mafiány, násilníky, prostitutkami a zkorumpovanými poldy se dočkalo svého filmového zpracování. Ale jak vypadá ona kreslená a zatraceně sexy předloha?
Větrák líně rozhání zatuchlý vzduch, ve kterém se převaluje aroma zaschlého potu, zvětralého piva a mísí se s chuchvalci kouře z těch nejlevnějších cigaret. Skrz zašpiněné okno je vidět somrák zvracející na své rozlámané boty. O kus dál kvílí policejní siréna svou směšnou melodii, které nikdo nevěnuje pozornost. Malý zapařený tlouštík v naleštěném cadillacu zastaví na rohu a zálibně si prohlíží děvku, a ta jako pravá profesionálka nahodí obchodní úsměv a jde prodat další kus své duše za pár babek. Na druhém konci uličky tluče jeden muž druhému hlavou o stěnu kostela a ze dveří svatostánku jej nevzrušeně pozoruje skřet s kolárkem na krku. Vítejte v Sin City. Představte si smradlavou žumpu. Pak do ní nastěhujte hejno krys. Počkejte až přežijí ty nejsilnější, nejzákeřnější a nejbrutálnější bestie. Máte to? Tak Sin City je stokrát smradlavější žumpa a jeho krysy jsou stokrát horší.
Tohle úchylné město vzniklo v mysli jednoho z největších géniů literatury 20. století. Ne, nedělám si legraci, Frank Miller, zrozený léta páně 1957, je nejen podle mne jedním z nejšpičkovějších umělců naší doby. Kreslíř a scenárista – comicsový i filmový. Tedy, Miller nevyskočil z maminčina lůna a nevrhl se s tužtičkou na nějaký papír. On byl (údajně) vcelku normální dítě. Četl comicsy, jako byl třeba Spiderman. Asi i četl povinnou školní literaturu (vy jste ji četli?). Jenže pak se z hlubin písmen vynořila zombie, která měla na svém mrtvolném čele přibitou notně otřískanou ceduli s nápisem „drsná škola“. Z jejího ohnívajícího těla občas vykoukla známá tvář, jako třeba úpící Raymond Chandler, či skučící Mickey Spillane. Tito kdysi velikáni, nyní zapomenutí, vztáhli pařáty své zombie a sevřeli jimi nebohého Franka tak, že se z tohoto sevření již nikdy nedostal.
Úspěch Sin City byl ohromný. Není proto divu, že brzy odpálil Miller další nálož. Světlo světa spatřil Dwigth McCarthy a spolu s ním i Ava, Dáma, pro kterou se zabíjí. Dwight je vcelku normální obyvatel Sin City. Živí se jako soukromý detektiv, který svými fotkami ničí životy jiných, chlastá a nevěří na dobro. Tedy něčím se odlišuje – je posedlý ženami. Ne, že by se otáčel za sukněmi na ulici. V jeho nitru dřímá bestie, která mu v přítomnosti charismatických osob opačného pohlaví gumuje mozek a dělá z něj poblázněného, nemyslícího cvoka. A proto, když za ním přijde jeho nemesis, bývala milenka Ava, logické uvažování jde zase stranou. Ta mu vylíčí svůj krutý osud ve spárech jejího muže. A když jej poté prohodí oknem mužíčkův poskok, obrovitý černý sluha Manute, Dwight se vydává na cestu za osvobozením své milované. Mohlo by se zdát, že se zde opakuje motiv z Marvova příběhu, ale není vše jak se zdá… Brzy po Dámě se objevuje další Dwightův comicbook – Velká tučná zabíjačka. Tentokrát řeší problém co s jednou mluvící hlavou, bandou evropských teroristů a ohroženou nezávislostí Starého města – malého království prostitutek. Příběh je o malinko slabší než předchozí dva, ale i tak si udržuje vysokou kvalitu a kdo si oblíbil Dwighta, malou assasinku Miho a další, bude potěšen jejich dalším krvavým výstupem.
Snad aby si odpočal od zapáleného a agilního mlaďocha Dwighta, změnil Miller v dalším díle hlavního představitele. Tucet let před Dámou, pro kterou se teprve bude zabíjet nám předkládá příběh jménem Ten žlutej parchant, příběh Hartigana, asi jediného poctivého poldy v Sin City. Ten jde do důchodu a zbývá mu posledních pár hodin služby. Se zatvrzelostí buldoka se ale vrhá po stopě Roarka juniora, syna téměř všemocné rodiny Roarků, která Sin City vládne. Roark jr. má totiž rád dívenky. Pokud možno mladé a posléze pokud možno mrtvé. A právě teď si někde brousí své zuby na Nancy Calahannovou, jedenáctiletou hubenou holku. A to se Hartiganovi, po němž už smrtka pokukuje a na jehož nemocné srdce chmátrá svou kostlivou rukou, nehodlá připustit. Roarka dostihne, Nancy vysvobodí a Juniora vykastruje. Na to konto dostane od parťáka (opravdu je jediný poctivý polda v Sin City) pár kulek do zad i do hrudníku… a tím to teprve začíná… Ten žlutej parchant je návratem k ryzí drsné škole a některými čtenáři bývá stavěn dokonce i nad Marva. Představuje také jednu ze dvou nejkladnějších postav příběhů prohnilého města – rytíře Hartigana. Člověku je pak líto Rodinných hodnot, předposledního uceleného comicbooku ze Sin City. Opět se vrací k Dwightovi, ale spíše než jemu, věnuje se malé Miho a Starému městu. Bohužel, zde Miller vypadá dost vyčerpaně a nepředvádí nic úžasného. Jedná se o kvalitní comics, ale nic víc. Možná proto si dal na chvíli pauzu od prohnilého světa a stvořil opus oslavující bitvu u Thermopyl, pravé místo pro heroismus milujícího Franka. 300 patří do knihovničky každého comicsofila a není náhodou, že se již natáčí stejnojmenný film pod (snad) pevnou rukou Zacka Snydera.
Cca před rokem u nás vyšel poslední příběh ze Sin City, s přízviskem „zamilovaný“ – Pekelná jízda. V ní se představuje člověk, který by se snad v tomhle prohnilém městě snad ani neměl vyskytnout. Wallace je tichý, slušný mladík, který si přivydělává malováním obrazů. Jednoho dne se mu poštěstí zachránit před sebou samou dívku jménem Esther. Jenže po prvním nesmělém polibku (Wallace je opravdu slušný hoch) dostane malíř narkotizační šipkou a Esther je odvlečena kdovíkam. Wallace se vydává po stopách své unesené dívky. Ano, podobá se to Marvovu otevření celé série. Ale jako je Wallace odlišný od Marva, tak je tento příběh odlišný od Marvova krvavého tažení. Opravdu je to zamilovaný příběh… ale to neznamená, že by byl špatný, naopak. Projevuje se to i v jevu dosud nevídaném – Sin City má barvy. Ne jednu barvu jako třeba u Modroočky. Ve chvíli, kdy Wallace dostane solidní dávku LSD se mu svět změní v promenádu všech možných comicsových postav a to prosím plně v barvách. Samozřejmě mimo tyto comicsové knihy také vyšlo mnoho povídek, jejichž velkou část můžete nalézt v souboru Chlast, děvky a bouchačky.
Dovolím si říci jednu rouhačskou věc. Až se vás někdo bude ptát, zda jste četli to, či ono ze světové „klasiky“ s úmyslem se intlektuálně nadřazovat, zeptejte se onoho člověka, zda četl Sin City. Protože ať se to někomu líbí, nebo ne, comics je nedílnou součástí literatury a některá díla vzniklá v tomto žánru patří k oné mytické „klasice“. Jedním z nich je Sin City.
*/ -->